Májka, máj, mája.....
Sliby se mají plnit. A je absolutně jedno, kdy. Říká se, že slibem neurazíš, nebo snad i, že na valašsku slíbené platí třicet let. Tak dlouho ovšem čekat nehodlám. Doba nynější nás usadila doma na pozadí těla a proto jsem se rozhodl, že budu pokračovat ve psaní. Před dlouhým časem jsem zveřejňoval články, náměty, vzpomínky, snad i s představou, že to někdo bude číst. A věřte, že se našli lidé, kteří to četli a dokonce i nakopli a namotivovali do dalšího pokračování. Vždy jsem chtěl zmínit v článku alespoň jednu větu o mé ženě milované. A tomto hodlám pokračovat. Libka moje byla jedna z těch, co řekli, piš, líbí se to. Pořád jsem váhal. Avšak i velký kamarád Petr z Rožnova byl ten, který rozhodl o dalších řádcích. Takže doba nedoba, pokračuji. Minimálně pro svůj pocit uklidnění a naplnění toho, co jsem před více jak rokem vzal za své a na čas opustil.
Zvažoval jsem, o čem bude další písmo, dlouho váhal. Asi se nedokázal rozhodnout, od Petrova pošťouchnutí uplynulo více jak měsíc. Nakonec zvítězilo téma máje. Budu moc rád za každý, který uvidím na vlastní oči letos stát. Za každou vesnici, město, stavení, náves. Nechci zde psát etnograficky, na to nemám, nejsem odborník. Půjčil jsem si z dovolením stať zde pod těmito slovy. Jen pár vzpomínek a možná i rozdílností. Regionálních. Jak se stavělo a staví májky nyní.
Máje, májka nebo máj je označení ozdobeného stromu, který tvoří ústřední prvek jarních slavností rozšířených po většině Evropy. Nejčastěji bývá májka stavěna 30.dubna nebo 1.května, ale v některých oblastech se staví v období svátku Sv. Jiří, letnic nebo nejčastěji letního slunovratu. Máje se tradičně každý rok obnovují, takto tomu bylo i v původní podobě slavnosti, někde se však mění po delší době, například
„Česká máje, chcete-li i Moravská a Slezská, a vynechat nemohu ani Slovenská, ať nenaštvu své rodáky a přátele na území nám zaslíbené, oplývající láskou, vínem a krásnými ženami, což jsou Čechy a Slovensko vlastně taky, tak se v tom vyznejme“, má formu celého stromu, zbaveného – s výjimkou horní části – větví a kůry. V některých případech se holý kmen nechává stát více let a mění se pouze vrchní část, jindy se zas skládá ze dvou či tří na sebe napojených kmenů k dosažení větší výšky. Použitým stromem jsou nejčastěji jehličnany jako je smrk, ale lze se setkat také s májkou z břízy. Horní část se zdobí z látek nebo krepového papíru a zavěšuje se na ni zdobený věnec. Se stavěním máje je spojen i zvyk jejího nočního hlídání před muži ze sousedních vesnic, kteří se ji snaží porazit nebo odříznout její vrchol. Pokud se jim to podaří, je to pro vesnici velká ostuda. V některých obcích se máj hlídá dokonce 3 dny a 3 noci (do 12. hodiny posledního dne). Během této doby je povoleno máj podříznout a sebrat věnec, který si následně ti, kteří májku podřízli vystaví na své májce. Někdy se také staví malé máje před domy jako vyjádření úcty nebo vyznání lásky dívce.
V některých oblastech Čech se májka staví o letním slunovratu, a to z jedle nebo borovice, a po slavnosti se spálí. V některých oblastech jihovýchodní Moravy se zas staví v době svátku světice místního kostela před hody.
Zdroj: Wikipedia.
Od prvopočátku mého působení ve folklóru se stalo stavění máje každoroční akcí, na kterých jsem se souborem nemohl chybět. No nemohl, protože jsem účinkoval. A tak s humorem vzpomínám na mnoho stavění, jakož i kácení. Za dob minulých, kdysi v době, kdy jsme na valašsku místo ovcí pásli dinosaury a na Ostravsku rostly přesličky bylo každoroční stavění máje v hospodě v Potůčkách na výletišti, kde bylo mimochodem svého času kouzelně. Tak tam jsme májku stavěli každý rok. Bohužel ne pro cérky, ale pro komunisty. Mám se stydět? Vlastně všechno tehdy bylo o nich a pro ně. Májka se nachystala, cérky nazdobily a druhý den mělo přijít to, tedy postavení toho kmene s nazdobeným vršákem. Hned ráno, velmi brzy mě vzbudili souboráci, chlapi Jasénčani v počtu mnoho, postupně jsme se pozbírali všichni. „Vsacani nám šlohli májku“. Tato slova slyším dodnes u našich ve dveřích na Trávníkách, kde jsme s rodiči jako pozdní puberťáci bydleli s bráškou Rostíkem. Tak si teď uvědomuji, že těmi puberťáky jsme dodnes, i když nám je již skoro …..let. Číslovku si doplňte sami. Zastáváme názor, že bavit se člověk má celý život. Tak tedy, zmíněná májka ležela krásně srovnaná, bodejť by ne, byla ze smrku, před zkušebnou a klubovnou Vsacanu na trávě před Restaurací Bečva. Víte, že před ní, tedy restaurací se nachází nejdelší barový pult na světě? A pod ním ležela. S ohromnou cedulí „Jasénčani, kdybyste hledali máju, máte ju tady“. Když sranda a štengrování, tak tedy dotáhnout do konce. Rychle jsme „sehnali“ v lese májku náhradní, nazdobili a čekali na odpoledne. Tedy s jednou maličkostí, tu ceduli před Bečvou jsme lehce vyměnili za slova „Vsacani, tu komunistickou si nechte, my máme svoju“. A stejně by mě zajímalo, jak ji odnesli nebo odvezli z Potůčků, to jsem se nikdy nedozvěděl. Třeba mi to kamarádi někdy prozradí. Je to přece jen asi dva kilometry. Ta představa, jak se s ní tahají na ramenou tu dálku, přes malý nadjezd nebo snad podchodem? Jak u toho špačkují, tím se bavím při pomyšlení ještě dnes. Jsem však přesvědčen, že kdyby jezdily na Vsetíně tramvaje, jistě by ji tam chtěli nacpat. Mimochodem jsme něco podobného uskutečnili v Brně s Jánošíkama během let vojenských. Ale o tom jindy. Pro brněnsky uvažující se jedná o šalinu.
Mnohokrát jsem lezl jako gymnasta na kmen a slezl vždy podřený. Naštěstí mě pak vystřídal Ňunin, on ví, koho se jedná. Kolikrát jsem při scénkách poskakoval jako mrtvý kašpárek po zemi v leže, protože jsem se řechtal smíchy, když Francek rozjížděl ty své kumšty s Olinem (hostující Vsacani). Přes rivalitu jsme vždy byli kamarádi a budeme. Ať už na Vsetíně, ve Skanzenu, v Luhačovicích, Novém Hrozenkově, Karolince, Velkých Karlovicích. Takto bych mohl asi vyjmenovat celý okres. A víte co, tůdle, nebudu dál jmenovat, stejně si to všechno nepamatuju. Jedno místo však zmíním, Piletice. Součást Hradce Králové. Šrámkův statek. Na toto místo vzpomínám nejraději. Překrásné prostředí selského stavení, kde jsme s Dupákem, následně i Kohoutkem vztyčovali Májku každý rok. A věřte mi, že tam je skutečně krásně. Mnoho kamarádů, kteří měli tu čest tam býti a nejsou přímo s tímto krajem spojeni, na prostředí Piletic dodnes vzpomíná s láskou a nostalgií. A skutečně mají proč.
Způsobů
stavění je mnoho, ať už jako v Hradci pomocí žebříku a lan,
nebo v Zubří pomocí folgů, nebo i za pomocí plošin. Byť z
tohoto způsobu je mi velmi smutno. Ve městech se vytrácí tradice.
Je jednodušší povolat techniku. Chápu bezpečnost lidí, avšak
punc by dala právě ta tradice ručního vztyčování. Když pominu
toto všechno, budu skutečně velmi šťastný za každou májku,
máj, máju, kterou letos uvidím. Doba nám moc nepřeje, avšak
věřím a přeji si.
A slibuji, že psát budu dál……