Letos bez festivalů? Ale no tak……
Dnes spíše zamyšlení než vzpomínky. Snad to pochopíte, a vážně zde slibuji, že začnu psát častěji a … a rád. Pro své uklidnění, uvolnění a Vaše snad i pobavení.
Když se začátkem
března letošního roku přišlo mnoho opatření, nikdo z nás
netušil, co bude následovat. Z prvopočátku nevědomost, možná
podcenění, u některých i ostych, snad nevěřícnost, vlastně
vše dohromady. Nikdo jsme netušili, co to ovšem provede s naší
folklorní obcí, chcete-li námi folkloristy. V žádném případě
nechci zde řešit dopady a ekonomiku, kdo kde koho nakazil, co se
dělo v obchodech (v česky hovořících krajích krámech), kde
mají roušky a kde něco na ruce. Zapřemýšlel jsem na dopady na
folklorní festivaly. Postupem krátké doby se začal rušit jeden
festival za druhým a nám mnohým se najednou zdálo, že se nám
hroutí svět. Léto bez festivalů, vlastně celá sezóna od jara k
podzimu? Bez tance a zpěvu? Hudby? Ta představa myslím byla pro
všechny šílená. Tedy myslím si to. Pokud ovšem zde není někdo,
kdo propařil celý loňský rok při lidovkách a probudil až letos
v němém úžasu. Znám jednu dvojici bývalých Jánošíků, co
začínají každý rok Východnou přes Detvu a končí zhruba až
po měsíci, kdy dojdou peníze. Nutno podotknou, že paří takto v
kuse, aniž by se ukázali doma. Vlastně mě napadá kde dvojice D+D
byla letos, po mnoha letech? Ano, některým se svět zhroutil,
minimálně život změnil, a teď skutečně nemyslím nikoho
konkrétně nebo na nikoho necílím. Bohužel i takoví se našli.
Avšak…. Skutečně je tomu tak zle? Opravdu jsme bez festivalů?
Národ folkloristů, nás postižených, od Šumavy k Tatrám, od
Tatier k Dunaju, od Dunaja po Kérkonoše vždy napadne alternativa.
Ano, pomohly technologie. Ač si to připouštíme či nikoliv, i po
síti se dá fungovat, i tyto zasáhly do lidového umění a tradic
a navíc si musíme připustit, ač někteří neradi, že jeden bez
druhého už prostě fungovat nebude.
A vidíte, když soubory nemohly zkoušet, festivaly se rušily, folklorista skomíral a přece jsme žili a žijeme. Začaly na sociálních sítích upoutávky, předtáčky, cimbálovky hrály skvěle, i když každý hráč, muzikant byl jinde, zpěvačkám to ladilo, aniž by se vzájemně slyšely, tanečníci se předháněli v sólových výkonech. Moc se mi líbí výzva kolegů Maďarů, kdy se nominují a natáčí se doma, na zahradách, kdekoliv při super tanečních výkonech. Tak jako upoutávky SĽUKu nebo Ondráše. Myslíte si stále, že rušení festivalů nás dostalo? Já skutečně ne. Možná, ale je to jen můj názor, myšlenka, to může být i ku prospěchu věci. Máme se nač těšit příští rok. Pořadatelé ušetřili finance, soubory budou natěšené na výstupy a jeviště a z nadrženosti na setkávání bude snad i více lidí na akcích. A bude nám všem krásně, u muziky, zpěvu, dobrého moku. Ano, podařilo se některým pořadatelům a organizátorům festivaly uskutečnit, tedy snad, jelikož budou až koncem prázdnin, byť třeba v menším rozsahu. Mají k tomu své oprávněné důvody a budiž jim za to chváleno. A doba jim to již umožní. A za to si jich vážím, tak jako i těch, kteří se rozhodli letos nepořádat. Za jejich rozhodnutí. Chtělo to odvahu, ale jinak nemohli. A vidíte, nakonec právě internet, sítě, folkloristi se spojili a vymyslely projekt Ifestivalů. iStrážnice byla přece skvělá, každý účinkující se chtěl předvést v tom nejlepším světle, v tom nejskvělejším, co mají v repertoáru. A že to bylo u televize nebo počítače? Jednu vadu na kráse to mělo. S těmi, co jsme si mohli připít, jak říkáme štrngnúť osobně kolem nás mnoho nebylo a přesto to bylo kouzelné. Když víme, že nás spojuje láska k lidovému umění, etnografii, folkloru. Ano, to živé setkání s kamarády nelze nahradit. Chybí nám navazování nových přátelství, kamarádství, vznikají nové lásky, ale bohužel i rozchody. To vše k festivalům patří. A věřte mi, to vše budeme zase prožívat, setkávat se a někteří i zamilovávat. Koukněte se na nás, s mojí Libkou, ženou to milovanou. Setkali jsme se poprvé na festivale v roce XX, abychom se neviděli mnohá desetiletí, míjeli se na akcích a na festivale na stejném místě se potkali po 31 letech prakticky skoro na den přesně. A zamilovali se do sebe. I po těch letech. Ale ten příběh znáte. A pokud snad ne, je v mém blogu na mých stránkách.
Závěrem je potřeba zmínit, že iStrážnicí se inspirují i Chodské slavnosti jakož i další a taktéž budou po netu. A vůbec nám to najednou nebude zvláštní.
Vždyť vlastně i z nudy vznikla facebooková skupina Folklorní festivaly. Když jsme právě asi v půlce března tak vzpomínali, co nám chybí a jak vlastně lidi spojit, upozornit kdy, kde, co a jak? A jsme za tuto skupinu skutečně velmi rádi. Přemýšleli jsme, kam ji třeba i posunout a rozvíjet, ale nakonec jsme dali na názor jednoho človíčka, abychom se skutečně věnovali festivalům. Je jich obrovské množství a troufnu si říci, že není nikdo, kdo by je dokázal všechny vyjmenovat, ne tak navštívit. A není to jen o informovanosti. Je to o fotografiích a vzpomínkách, minulosti i současnosti, záběrech a nahrávkách. To je náš účel, přání a cíl. A nejsou to stránky moje, Libky, Jožky nebo Mikuláše. Jsou to stránky nás všech lidiček, co milujeme folklor a bez něj bychom nedokázali žít, fungovat. Ať již aktivně, či jako nezaujatí. A dnes je nás spojena skoro první tisícovka. A i kdyby nás bylo méně nebo naopak více. O čísla zde nejde přece.
Jedno mě však velmi mrzí, chtěl jsem letos s Libkou absolvovat Východnou. Skutečně po velmi dlouhé době. Když byla původně přesunuta na konec srpna (pre slovensky hovoriacich na koniec augusta), i to jsme tak nějak vstřebali, i když víme, že by už asi bylo chladněji. O to více nás mrzelo, když jsme se dozvěděli, že je nakonec stejně přeložena až na příští rok.
Známá francouzská herečka Brigitte Bardot, celým jménem Brigitte Anne-Marie Bardot jednou pronesla kouzelnou větu. „Svět je malý, jednou se všichni setkáme v posteli“. Dovolím si tuto půjčit a malinko upravit. „Svět je malý, jednou se všichni setkáme na jednom festivalu“. A je úplně jedno, kdy a kde to bude, jestli na Slovensku, Čechách či Moravě. Nebo i v zahraničí. O to tu skutečně nejde. Jde o to, abychom se setkali a mohli vyřknout to obligátní „Na zdraví“ u nějakého toho skvělého moku.
Tak někde za rok a těšíme se……
Fotografie jsou s dovolením půjčeny z internetu a pokud by se z Vás snad na nich někdo poznal, nemějte nám to prosím za zlé. Není v tom žádný úmysl. Děkujeme.
